Královský polibek aneb jak se stát fotografickou ikonou
Arthur Steel byl jedním z mnoha fotografů, kteří se snažili zachytit polibek následníka britského trůnu Charlese a Diany, princezny z Walesu, během jejich svatebního dne.
Pohádková svatba prince Charlese a Lady Diany byla, jak známo, nadšeně slavena 29. července 1981 celým světem. Bezmála 600.000 lidí tehdy lemovalo svatební cestu v londýnských ulicích, zatímco 750.000.000 lidí sledovalo tuto událost u svých televizních obrazovek. Dokonce ještě po třiceti letech zůstávala tato událost mezi nejpopulárnějšími programy k vysílání.
V ten den se shromáždily i stovky fotografů místních a mezinárodních deníků, novin, časopisů a nejrůznějších světových mediálních institucí před katedrálou sv. Pavla. Během obřadu však byli Charles s Dianou velmi nervózní a z jejich tváří nečišela žádná radost z nastalé slavnostní chvíle. Fotografové pro své noviny ale potřebovali snímky, které by se mohly pochlubit spontaneitou a bezprostředností.
Jak den plynul, pozornost všech se soustředila na balkón Buckinghamského paláce, kde se manželský pár měl odpoledne objevit. Většina fotografů zaujala místo u mohutného obelisku Queen Victoria Memorial naproti paláci. Jedním z nich byl i fotograf časopisu The Sun Arthur Steel, který v minulosti dodával snímky mnohým britským deníkům. Už ve svých čtyřiceti letech byl velmi ostříleným fotoreportérem, který se pak v roce 1969 stal oporou The Sun. Pro svou úlohu byl všestranně připraven, měl značné zkušenosti, a to právě na poli nových příběhů, snímků celebrit, sportu i módy.
Arthur později vzpomínal na slavnou událost: „Odpovědně orgány postavily ohradu pro reportéry u Victoria Memorial, která spočívala na třech nebo čtyřech dřevěných stupních z prken na lešení. Ale když jsem si šel vybrat své místo pár dní před událostí, zjistil jsem, že zde byl jistý problém.“ Třebaže se prkna jevila masivní, jakmile na ně Arthur vystoupil, zjistil, že jsou velmi pružná. Pokud by fotoreportér chtěl snímat scénu "dlouhým sklem", nemohl by při rozložení stativu na prknech, docílit potřebné stability pro nasnímání scény. Arthur si proto vybral jedno z nejstabilnějších míst vpravo na konci, blízko vysokého dřevěného stupně v rohu lešení. Takové umístění mu dávalo před ostatními výhodu.
Fotil klasickou zrcadlovkou LeicaFlex s nasazeným objektivem 800 mm. Celá sestava vážila 7 kg a její hodnota se pohybovala okolo 6.800 liber. Jako zálohu měl s sebou také zrcadlovku Nikon opatřenou objektivem 1000 mm a usazenou na tripodu. Oba fotoaparáty byly nasměrovány na balkón a mohly být simultánně spouštěny dvojitou kabelovou spouští.
Ačkoliv se Charles s Dianou měli jako pár objevit na balkóně až v jednu hodinu odpoledne, zástupy fotografů, které byly pod obrovským psychickým tlakem, se na místě shromažďovaly už od osmi hodin ráno. Arthur si všiml i toho, že kdykoliv nějaký z fotografů kýchl nebo se jakkoli pohnul, znamenalo to nebezpečné rozhýbání objektivu...
Asi o pět hodin později se Charles s Dianou objevili, aby pozdravili zástupy. Pokaždé když vystoupili na balkón a poté se vrátili dovnitř, Arthur si znovu upravoval nastavení a pozici fotoaparátů, aby mu neunikl žádný pohyb. Filmy byly sbírány pravidelně každou hodinu a ze zástupu fotografů se tak dostávaly k okamžitému zpracování za pomoci kurýrů.
Nicméně fotografové dosud čekali na ten pravý moment, který by symbolizoval celý svatební den. Potom, během jednoho balkónového vystoupení, se Charles s Dianou k sobě naklonili a krátce se políbili. Stalo se to jen jednou a událo tak rychle, že většině fotografů se nepodařilo tento okamžik zachytit. Ze 150 přítomných profesionálů se jen třem podařilo vyfotit královský polibek.
Arthur poznal, že to bude snímek dne, a když se vrátil do své kanceláře v The Sun pozdě večer, zjistil, že jeho snímek bude použit na titulních stranách všech hlavních britských novin. Získal snímek, který zahrnoval i jiné členy široké královské rodiny, ale na přední straně periodik byl oříznut a jednoduše ukazoval Charlesův a Dianin vzájemný polibek. Jeho lstivý přístup, důkladné plánování kombinované s rychlou reakcí přinesly královskou fotografii, kterou si každý zapamatoval.
Arthur odešel z novin do trvalého důchodu v roce 1989, nicméně dosud fotí pro své potěšení.
Zde je snímek, který ho proslavil:
A zde jsou jeho další fotografie, které mám rád:
